Smutný osud-pokračování

23. srpna 2007 v 14:14 |  Povídky a příběhy
Žena sedí v rohu dívčího pokoje a očima kmitá z jedné věci na druhou. Je jí tak strašně. Pláče.. až do úplného vysílení. Už nemůže dál.. nechce dál!! Zvedne se a zaleze si do postele, kde ještě před pár měsíci spávala její dcera. Uchopí do náruče plyšového medvídka.
Je to, jako by jí půlka chyběla. Dobrý duch tohoto bytu je pryč. Ten smích, který se ozýval z tohoto pokoje, když tu byla Vanessa. S její dcerou si skvěle rozuměla. Jak byla tenkrát Terezka šťastná, když přišla z rande s Romanem. A právě tohoto medvídka k sobě tiskla. Tak jako když jí tenkrát bušila na dveře, ať otevře. Neotevřela. A tak ji nechala pár hodin být. Myslela si, že spí, nebo prostě potřebuje být sama. A když zavolala souseda, aby ty dveře vyrazil, Terezka tam ležela na podlaze. V ruce medvídka, v očích slzy. Nemluvila, jenom koukala. Byla studená, zkroucená jako v křeči. Okamžitě jí odvezli do nemocnice. A tam několik dní ležela v kómatu. Nikdo nevěděl, jestli se probudí. To zoufalství se nedá popsat. A tak sehnala jejího otce. Dalo jí to moc práce, došla dokonce na policii, aby jí ho sehnali. Řekla jim důvod a jeden z nich byl tak dobrosrdečný, že to pro ni, pro její dceru, udělal. Jenže bylo pozdě. Když u její postele seděl a plakal, Terezka už dávno nevnímala. Spala jako Šípková Růženka. A pak najednou začali selhávat ty přístroje. Oba se tam seběhli a oba viděli, jak otevřela oči. Připadalo jí, jakoby se usmála. A ten úsměv na tváři jí zůstal i když naposledy vydechla. Ještě dlouho se s ní oba loučili.
Teď už za ní chodí jen na její hrob. Oba dva. Spolu.
"Martino, musíš něco sníst..." řekne smutným hlasem její ex manžel, který se teď v té těžké chvíli o ní stará. Je to už několik měsíců, co jejich dcera řekla "sbohem" a tišše odešla. Ale ta bolest.. ta je pořád stejná.
"Byla by šťastná, kdyby nás tu viděla spolu!!" Pláče žena a muž ji vezme do své náručí. "Musíme být silní, Martino! Ty musíš být silná! Takhle by to Terezka nechtěla!!"

Žena zapne dceřin telefon, když její věci sklízí do krabic z pokoje. Dva roky to nechala nedotčené, ale moc dobře ví, že tak to bude lepší. Terezka tam není a už nikdy nebude. Mobil vybruje skoro půl hodiny, aby se ukázalo 53nepřijatých zpráv. Dlouho se žena rozmýšlí, jestli je otevře.
TEREZKO, CHYBÍŠ MI!! VANESSA MI ŘEKLA, ŽE JSI NEMOCNÁ!! BRZO SE UZDRAV!
Kdyby tak chudák kluk veděl! Další zpráva je také od Romana.
TEREZ.. MARODÍŠ UŽ NĚJAK DLOUHO! JÁ SE NEODVÁŽÍM JÍT K VÁM.. BOJÍM SE.. MILUJU TĚ! NAVŽDY JEN TEBE!
Dál už nemůže... tohle není zprávný. Vymaže je všechny nepřečtené, ale u té poslední se zastaví. Je to mmska. Otevře jí a na ní je krásná dívenka v objetí tmavovlasého kluka. Tereza s Romanem!! "Panebože.." uteče jí a rozpláče se nanovo, tohle je na ní opravdu moc! Ten kluk jí miloval.. viděla ho i na pohřbu. Byl celý v černém a strašně plakal. V náručí držel Vanessu, která na tom byla stejně. Potom spolu oba odešli. Byli moc zoufalý.. tak jako je teď pro Martinu zoufalý celý svět..!! Proč se to muselo stát?!

Ruku v ruce kráčí dva milenci po parku, žena veze kočárek a v něm spokojeně spinká malý chlapeček. Je to už pět let. Už pět let, co žijí bez ní. "Kéž bys tu byla, holčičko naše!!" Zašeptá u jejího hrobu, kam jí nosí každý den čerstvé květiny. Dnes je tu, ale něco jiného. Na hrobě jsou květiny s psaníčkem: MILUJU TĚ! NAVŽDY! ROMAN..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama