Jak vyzrát na dopraváky

24. srpna 2007 v 17:50 |  Funny
Krásný den, neděle dopoledne, výborná nálada a vyklizená Praha. Já jedu od
Letenskýho tunelu do Holešovic a jelikož jsem byl na nábřeží takřka sám a
ani lidi se tam nepotulovali - nějak mě to vzalo a já za to zatáhnul.....
A fest.... Podjel jsem poslední most a před Hlávkovým mostem jsem tam měl
už okolo 130.....Na mašině by to ještě nebyl takový vodvaz, ale s velkým
nadupaným teréňákem to bylo už víc než dost. Určitě to všichni znáte....
Najednou Vás to rapne a nedá se s tím nic dělat. Na křižovatce před
podjezdem
magistrály svítila zelená a tak jsem jí držel a těšil se z toho pocitu....
Podlítnul jsem magistrálu a před Holešovickou tržnicí - kde se vzal - tu
se vzal - policajt na kraji silnice a mával na mě tak zuřivě, že jsem měl
pocit, že ho ďobnul sršeň. A pak mi to došlo..... U Pláňáku stál na chodníku
modrý Favorit!!!!! Sakráááá - vždycky si je hlídám na 90% si jich všimnu
včas... Jenže jsem se kochal a to je při řízení asi největší hovadina...
80 navrch je fakt vo malér a navíc mi tam naběhnul tak blízko, že jsem
zastavil
až pár desítek metrů za nima... V zrcátku vidím, jek drží ruku na bouchačce
a letí ke mě... Takovej zmatek v makovici jsem měl snad jen při první
souloži.
Jenže od tý doby už uplynulo pár týdnů a navíc na mě bliknul anděl strážnej.
Skočil jsem do palubní přihrádky, kde mám trvale nouzovou zásobu hajzlpapíru
- sebral špulku a než ke mě doběhnul, tak jsem vylítnul z auta, přeskočil
svodidlo a........ Teda nečekal jsem tak blbě prudkou stráň.... Slítnul jsem
až k vodě - ale stačil jsem se zachytit a servat kalhoty. Vtom se nahoře
objevila zírající hluchavka..... Já na bobku - zatajil jsem dech, abych
zrudnul
a vypoulily se mi oči. Dokončil jsem dokonale sehrané divadlo, dokonce jsem
ukázkově použil papír a vyhrabal se na horu. Měl jsem dole dost času si vše
rozmyslet, takže ještě než stačili (doběhnul i druhej) cokoliv říct,
vychrlil
jsem: "Pánové - šíleně se omlouvám, ale ležím se salmonelózou v nemocnici
a dnes jsem podepsal reverz,abych si mohl dojet domů - jen tam a zpět pro
čisté pyžamo a osobní věci - žiju sám a nikdo mi to nemohl přivézt. Myslel
jsem, že to zvládnu - není to tak daleko..... " a podával jsem mu doklady.
Oba ustoupili o krok dozadu a doklady s díky odmítli. Asi tušili, že jsem
citlivý člověk a domluva na mě platí mnohem víc než pokuta. Domluvili mi
důrazně a já slíbil, že už to nikdy neudělám. A zmizeli rychleji než
přišli......
Já tam stál - celý sedřený jak jsem zahučel k řece, v jedný ruce papíry a
v druhý papír. Ještě před malou chvílí se jejich cena blížila shodné
hodnotě.
Tímto se omlouvám Policii České republiky, že jsem sehrál tuhle habaďůru,
ale musíte uznat, že nic jinýho mi nezbývalo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama